Jak přežít doma a nezbláznit se

Jsme vytrženi z naší denní rutiny. Náš zaběhlý systém – vstát, děti do školy, školky, do práce, z práce, děti na kroužky, občas večeře, spát, vstát - teď bere za své. Najednou je všechno jinak. Nejsme na to připraveni, snažíme se to zvládnout, ale je to náročné a tak trochu se v tom chaoticky plácáme, abychom o půlnoci padli zmrtvení do postele. Bez vidiny blízkého konce a s frustrací z nadcházejícího dne.

Už nějakou dobu to trvá, a tak začíná být zřejmé, že takhle se to nedá dlouho vydržet. Že s tím budeme muset něco dělat, abychom se z toho nezbláznili, nezkolabovali nebo se doma nepozabíjeli. Je potřeba to nějak změnit, fungovat jinak, najít a vytvořit si novou rutinu. Rutiny má náš mozek rád. Když ví, co ho čeká, co a jak bude dělat, je v pohodě, nestresuje se. A pak jsme v pohodě my a i ti okolo nás.

Ok, tak konec řečí, jdeme na to.

Ve svém životě hledám na všem něco pozitivního. A myslím si, že i díky tomu se mi daří z té aktuální situace těžit pro sebe a svoji rodinu pozitivní. A tak jsem si řekl, že by mohlo být fajn nabídnout i tobě inspiraci, jak se s tím popasovat, být víc v pohodě, a i když to zní možná v této situaci divně, užít si to. Ten společný čas.

Není to návod, takhle to mám já. Pokud si z toho něco vezmeš pro sebe a pomůže ti to, budu rád. Jak s tím naložíš je na tobě.

Takže jak to dostat doma trochu „do latě“?

Myslím, že jsme zvyklí si organizovat (nebo si nechat organizovat) čas v práci. Schůzky, úkoly, zákazníky, prezentace, výkazy. Málokdo z nás to ale dělá i se svým zbývajícím časem. Se svým volným, mimopracovním časem. Nejsme na to zvyklí a myslíme si, že to není potřeba. Normálně možná ne, ale teď není normálně.

Organizace času.

Krok 1 – Co všechno dělám

Půjčuji si od pana Coveyho – začínám tím, že si napíšu, jaké role hraju (potřebuju a chci)

Takže třeba takhle - Práce zaměstnanec na Home Office, Rodič, Kuchař, Učitel, Já (na sebe nezapomínejte, nebo se z toho fakt zblázníte).

Krok 2 – Co dělám v každé roli

Vyberu třeba Kuchaře – nákup potravin, vymýšlení co uvařit, vaření, úklid nádobí, …

Krok 3 – Nejsem v tom sám (My jsme na to doma čtyři)

Tak tady to začíná. Na tento krok je třeba si vyhradit trochu času na přemýšlení. Tady totiž přichází ke slovu kreativita. Ale jak se říká, těžce na cvičišti, lehko na bojišti. A v duchu tohoto kroku je super do toho přemýšlení rovnou zapojit celou rodinu. Podíváme se na ty akty naší hry, co jsme si sepsali v předchozím kroku trochu jinak. A přidáme tam role ostatním.

Tak já si vezmu pro začátek třeba ten akt Kuchař, ten je takový nejnázornější (a ocení ho zejména ženy :-))

Kuchař

Vymýšlení co uvařit – to může být hra pro děti. Level 1. Pokud jsou školní a zvládnou psát, nechám je sestavit jídelníček na 14 dní. Nezapomeňte, že jsme doma, takže obědy i večeře. Co máte rádi i to co byste chtěli ochutnat. Ok, mám trošku starší děti, takže to zvládnou s googlem. Trochu jim to ulehčím, vyskládám před ně kuchařky a taky můžou hledat na internetu. A zapojujeme do toho trochu učení - Informatika. Osmák nám to udělá do tabulky v Excelu.

Nákup potravin – tak to by se hodil seznam, nechci v obchodě trávit moc času a nejlíp nakoupit jednou na týden. Děti, level 2. K jídelníčku najděte recepty (jasně, je to pokročilejší level) pomohou kuchařky a google. Není to náhodou matematika – přepočty porce, množství, převod jednotek (gramy na kila :-)) a šup s tím na papír do seznamu. Mimochodem, děti si všimli při pročítání těch receptů, poznámky „časová náročnost“. Opravdu to nevypadne z trouby hotové samo.

Vaření – ano, mohou pomáhat. A není třeba se bát, že si hned uříznou prst u krájení cibule. Pravda, kuchyň vyžaduje trochu více úklidu, ale však si to nadělali oni, že. To prostě k vaření patří. Schválně si všimněte, že jim to pak jinak chutná :-). A je u toho zábava. Jo, a může u toho probíhat Prvouka nebo Přírodopis – rostliny, zelenina, ovoce, maso, zvířata, louky, fyzika – var, skupenství, … a nevím co dalšího. Prostě si u toho o tom povídat.

Vařím, učím, jsem s dětmi, bavím se. O tom to je. Spoustu věcí lze spojit dohromady.

Oslím můstkem přecházím do role Učitel.

Učitel

To je asi pro nás teď ta největší zátěž. My už jsme pro děti učitelem, od narození do doby než nastoupí do školy v podstatě na plný úvazek. Pak je předáme škole. A teď je máme doma. Tak trochu ve vlastní soukromé škole. Ze dne na den jsme se stali učiteli. Ze školy se většinou dozvíme co, ale už méně, jak. Ale nemějte to dneska učitelům za zlé. Řada učitelů, hlavně těch, co už něco pamatují, je v tuto chvíli v rolích bezradných žáků. Jsou v situaci, kdy po často desítkách let, mají dělat ze dne na den všechno jinak a neví jak. A stejně tak, jak jsme si poradili s rouškami, a šijeme je pro ostatní, aniž by to po nás někdo chtěl, můžeme pomoct i učitelům. S našimi dětmi. Ano, je to výzva, hlavně pro naši trpělivost a pro naši kreativitu. Na druhou stranu se i my naučíme spoustu nových užitečných věcí.

I čas na učení s dětmi je dobré rozdělit do nějakého rozvrhu. Děti často dostanou nálož třeba na celý týden. A to je prostor pro to, abychom si společně vysvětlili, proč a jak je dobré si to rozplánovat, rozložit v čase, na každý den něco.

Pak se můžeme mrknout, co je v těch předmětech za témata a zkusit se zamyslet, jak jinak by se to mohli děti naučit. Nejen při sezení u stolu a zápisem do sešitu. Jestli a jak z toho můžeme udělat trochu zábavu pro všechny.

Tak třeba angličtina (napadlo mě dneska ráno při cvičení).

Když je čas na hraní (ne na učení), vyštracháme z penálu pastelky a nůžky. Necháme tvořit naše děti, vystřihnout 5 kartiček a na každou namalovat jednu věc, která ho napadne (a jedna by měla být živá bytost nebo zvíře). Kartičky pak schováme. Až přijde čas na učení, na angličtinu, použijeme je např. takto – pojmenuj věc na kartičce anglicky, zkus k ní najít, co by s ní šlo dělat (slovesa), můžeš ji popsat (barvy, tvary). A pokud už jsme v nějaké gramatice, tak je můžeme poskládat vedle sebe a tvořit příběh z vět. A jasně, můžeme to trochu přiohnout na téma tak, aby to do toho pracovního listu nebo sešitu páslo. Mimochodem, až budou příště kreslit, možná u toho budou přemýšlet, jak to řeknou anglicky :-).

Čtení – paráda, tím zase zabijeme dvě, možná tři mouchy jednou ranou. Knížky můžeme mít do tabletu hned, nebo si objednat přes internet ty klasické. Třeba my jsme to teď otočili a můj sedmiletý Matěj čte před spaním pohádku mě:-). A hodina čtení se z dopolední výuky přesunula na večer do společné zábavy.

Myslím, že podobných nápadů se dá vymyslet spousty. Vzpomeňte si na Kuchaře. Navíc se u toho můžeme naučit něco i my. Já se třeba učím matematiku a němčinu :-).

Rodič

Co se týče zábavy, teda myslím vymýšlení si vlastní zábavy, nemají to děti zrovna nejlehčí. Na jedné straně jim chceme dopřát svobodu, na druhé straně se jim snažíme život organizovat a říkat jim co mají (a co nemají) dělat. Často máme pocit, že když to necháme na nich, budou dělat něco, co nebude zapadat do našich představ a proto jim ten čas radši něčím vyplníme. Aby se nenudili. A když je v tom pak necháme, tak nevědí co.

Co s tím?

Můžeme trošku rozhýbat tu jejich kreativitu a fantazii, kterou v sobě mají. Vytáhnout pastelky, barvičky, nůžky, lepidlo. Nevěřili byste, co všechno je možné tvořit, na Pinterestu, Creapills, a jiných webech je tisíce nápadů.

Vytáhněte Lego nebo jiné stavebnice. Lego je super, multigenerační věc. Když se nebojíte rozebrat ty jednoúčelové modely, smíchat to a pak z toho dělat cokoliv co vás napadne. Mimochodem, o tom je film Lego příběh, podívejte se na něj spolu s dětmi, pobavíte se i vy.

Knížky jsou taky fajn, ale děti to dneska moc nebaví.

Máme tady jaro, takže my jsme třeba naseli do květináčů bylinky a zeleninu.

A teď nás čeká vyrobit rybičce do akvária model potopeného Titaniku:-).

Stačí se rozhlédnout a chvilku se koukat kolem sebe, vždycky na něco přijdete.

Já osobně nezavrhuju ani počítač a některé hry. Obzvlášť ty, kde je potřeba něco tvořit a třeba u toho i spolupracovat. U Minecraftu se toho spoustu naučí, nerosty, látky, co se z čeho a jak vyrábí. Taky teď frčí Overcooked. Děti mají v partičce pizzerii, musí spolupracovat při přípravě jídel, skládání ingrediencí, stíhat to sladit v čase,… prostě takový byznys v dětském podání. Je zábava to pozorovat.

Já

Rozhodně není dobré podcenit v tom kolotoči při plánování čas pro sebe. Každý to máme jinak, ale myslím, že alespoň 4x týdně hodinka je minimum. Vypnout, zaběhat si, zacvičit. Nebo si poklábosit s partnerem, zavolat příbuzným nebo kamarádům. Pustit si v televizi Přátelé. Nebo si popřemýšlet, co se třeba dneska povedlo, z čeho mám dobrý pocit. A není to o tom, že bys sobecky obral o tu hodinu někoho jiného. Je to tvoje hodina a měli byste si dohodnout, že ji ostatní budou respektovat. Potřebuješ ji pro to, abys byl v pohodě. A když budeš v pohodě ty, budou v pohodě i ty okolo tebe.

Manžel (na to nesmím zapomenout)

Tak to je asi největší výzva. Najít si čas sami pro sebe. Zavření doma s dětmi, jak sami na pustém ostrově. Po tom každodenním kolotoči. Ok, možná budeme muset oželet pravidelné středy, ale tím, že jsme pohromadě, tak nějak žijeme ten život a ty starosti víc spolu. Jsme u toho a můžeme se spolu víc bavit, dělat víc věcí spolu, podělit se o ně i o radost z toho, když se to povede. A těšit se na ten společný víkend anebo dovolenou bez dětí, až to pomine.

Tak se všichni držte.

A pokud ti to nepřišlo úplně mimo, tak tady máš takového malého pomocníka pro to svoje plánování. Stahni si list Dáme to.